Záznam z vysílání Šlágr TV - Vlastní cesty ke zdraví
Záznam z vysílání Šlágr TV - Vlastní cesty ke zdraví
Záznam z vysílání ČT z 16.3.2007 pořad "Barvy života"
Záznam z vysílání ČT2 z 15.2.2007 pořadu nejen pro zdravotně postižené "Klíč"
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1096060107-klic/207562221700002-15.02.2007-18:00.html
Živé vysílání v pořadu "Kolotoč" na Českém rozhlasu 2 Praha
Dne 30.5. 2007 v pořadu Kolotoč proběhl rozhovor Pavly Jelínkové se Zuzanou Prouzovou-Lehrmann o Dornově metodě...
Časopis REGENERACE číslo 5, roč. 05 informoval o naší metodě v třístránkovém rozhovoru:
Minulé léto jsem prodělala několik ošklivých migrén. Rezignovaně jsem je vnímala jako jeden z nepříjemných příznaků těhotenství a pokaždé jen doufala, že tentokrát to bylo naposled. Jenomže bolest nezmizela. Tehdy mi kamarádka nabídla, že mě zkusí namasírovat. Je mi známo, že při graviditě jsou některé masáže tabu, ale byla jsem už tak vyčerpaná, že bych přistoupila na cokoliv. Oznámila mi: "Zkusíme dornovku."
Když mi přítelkyně cloumala nohou nebo po mně chtěla, abych si hrála na mašinku, zatímco mi tlačila na obratle mezi lopatkami, jen jsem si říkala: "No, uvidíme." Ale v okamžiku, kdy jsme se dostaly ke krční páteři a měla jsem otáčet hlavou, zatímco mi držela palec na jednom z obratlů, pocítila jsem takovou bolest, až mi do očí vyhrkly slzy. Po ukončení masáže jsem rozhodně neměla ten obdivuhodný pocit znovuzrození, který bych očekávala. Prostě mě pěkně bolel krk. Dohodly jsme si další schůzku, i když jsem k tomu musela sbírat odvahu. Tentokrát už to však bolelo mnohem méně, a hlavně - jen po dobu "napravování". A výsledek? Jeden menší záchvat bolesti hlavy se ještě dostavil, a to v okamžiku, kdy přítelkyně s rodinou odjela na svátky. Proto jsem uvítala možnost pohovořit si o tomto "rovnání kos-tí" se Zuzanou Prouzovou, která Dornovu metodu učí s pověřením německé organizace "Dornovců" a jako autorizovaná expertka pro Českou republiku se svým přítelem Jozefem Púrym zakládá Centrum zdravé páteře Rafael.
Na jakém principu vlastně Dornova metoda funguje?
Je to jemná manuální technika,která se nezabývá svaly, ale přímo posunutými kostmi nebo obratli.
Vychází z nějakého druhu masáže, nebojde o zcela autonomní techniku?
Je to úplně nová metoda. Snad bychom ji mohli přirovnat k tomu, co dřív dělávali tzv. napravovači kostí.
Máte na mysli chiropraktiky?
S chiropraxí má Dornova metoda společné pouze to, že se pracuje přímo s kostmi a páteř se nepovažuje za natolik posvátnou, aby se nemohlo tlačit přímo na obratel, který se má vrá tit do správné polohy. Chiropraxe - a to je důležitý rozdíl - se však provádí bez přímé účasti pacienta.Ráda bych to vysvětlila. Hlavní problém ve chvíli, kdy potřebujeme posunout kosti a obratle, jsou svaly, které udržují aktuální, tedy nesprávnou pozici. Musíme tedy svaly buď zaměstnat, jak to dělá Domova metoda, tím nejpřirozenějším způsobem, tedy pohybem, nebo je přelstít tak jako chiropraxe. Ta musí pracovat rychleji, než svaly stačí zareagovat, využívá malinkého momentu jejich zpoždění. To ovšem znamená určité násilí, málo se o tom ví, ale během chiropraktické manipulace může dojít k mikrotrhlinám ve svalech nebo miniaturním naštípnutím kostí. Proto se to také nedá dělat moc často. Domova metoda však pracuje během toho, kdy pacient hýbe například nohou, tedy ve chvíli, kdy jsou svaly zaměstnané a nedrží nesprávnou pozici. Navíc, a to se mi na Domově metodě líbilo od začátku, pacient je po celou dobu aktivním účastníkem dění, což má myslím i značný psychologický dopad. Není to: "Vyřeš to za mě," ale: "Já si mohu pomoci sám."
Na jaké zdravotní potíže se tato metoda zaměřuje?
V podstatě na všechny. Jde o to, že problémy, které nás trápí, jsou už druhotné. Prvotní příčina všech posunutých kostí nebo obratlů se dá v naprosté většině případů hledat ve vysu nuté kyčli, která "nesedí" v kyčelním pouzdru tak, jak by měla, a kvůli tomu se vlastně rozloží celá kostní stavba. Můžete si to představit jako stavebnici lega - když pohnete jednou kostič kou, postupně na to zareagují všechny ostatní,takže se celá konstrukce naruší.
Existuje stanovený postup, jímž se řídíte?
Ano. Začíná se vždy tím, že poměříme délku dolních končetin, na základě čehož určíme, která kyčel je vysunutá. Na delší noze pak začínáme pracovat a kyčel jednoduchým způsobem zasuneme zpět do pouzdra. Nemůže se žádným způsobem zarazit dál do těla, to nejde. Může se posunovat jenom z těla ven; to se stává nešetrným zacházením už při porodu, nesprávným sezením s nohou přehozenou přes nohu, vibracemi při jízdě autem... Prostě je to dáno naším způsobem života.
Začnete kyčlemi a co dál?
Člověk musí vidět celou stavbu. Když budete chtít opravit prasklou stěnu, asi vás napadne, že problém nespočívá ve stěně, ale spíš v základech. Stejné je to s tělem. Proto nejprve rov náme kyčle, pak kolenní a hlezenní klouby - od středu těla postupujeme směrem dolů, aby chom srovnali základnu. Představte si dolní končetiny jako sloupy; jestliže nejsou stejně dlouhé, jistě si umíte představit, co to s konstrukcí udělá. Dojde k vybočení pánve, jedna strana se pohne dopředu, druhá dozadu, jedna je výš, druhá níž a na základě toho se obratel po obratli musí přizpůsobit celá páteř až po tu krční. Takže člověka bolí za krkem, ale pro blém spočívá v jeho nestejně dlouhých končetinách. My musíme srovnat celou stavbu, nestačí srovnat jednu "zeď".
Když má někdo velmi rozdílné délky končetin, a to už třeba dvacet let, i s tím něco uděláte?
Asi 2 % populace mají od narození jednu nohu delší, ovšem za celou svou praxi jsem se s tím setkala pouze jednou. Dále jsou lidé, kteří mají výrůstky na hlavici kyčelního kloubu, nebo už se tam projevily anatomické změny dané určitou nemocí. S tím nic neudělám, ne jsem chirurg. Ale v ostatních případech to jde snadno.
I po dvaceti letech? Vždyť tomu se už musely přizpůsobit i svaly, šlachy... Nic na věci nemění, jestli je to od včerejška, nebo to už trvá padesát let, všechno dáme do pořádku. Dornova metoda se neaplikuje roky.Dělá se na třikrát, na čtyřikrát, na pětkrát. Sa mozřejmě u závažných problémů, jako jsou skoliózy či lordózy, je zapotřebí víc času; to co dlouho rostlo, se také delší dobu potřebuje napravovat.
To, že nesprávně sedíme, způsob, jakým se krčíme, když nám někdo nadává, vychází z psychiky, z hloubi našeho nitra. Využívá Dornova metoda i techniky, které se zaměřují právě na duševní oblast? Všechno se vším souvisí, naše tělo i psychika jsou spojené nádoby. A to je další věc, která mě na Dornově metodě fascinuje: pohnete s jednou kostičkou a začnou se dít věci! Nikomu to ale nevnucuji, někteří pacienti prostě chtějí spravit bolavá záda a nic dalšího je nezajímá. Je to stejné jako s otázkou, co bylo dřív,slepice, nebo vejce? Kvůli psychice nás bolí v zádech, protože jsme pokřivení ve svém myšlení, nebo bylo první tělíčko, s nímž nedobře zacházíme, a ono nás potrestá tím, že se necítíme psychicky zrovna nejlíp? Je velice důležité všímat si obou stránek. Mnohokrát jsem už zažila, že po měsíci nebo i za půl roku mi člověk povídá: "Já jsem úplně někdo jiný, změnil se mi celý život."
Za třicet let, kdy tato metoda funguje, už byl vypracován poměrně precizní návod, který mimo jiné ke každému obratli přiřazuje možný psychický problém. V 99 % se shoduje s tím, s nímž se nám pacient svěří. Například se špatně vyjadřuje, má knedlík v krku, bere všechno na sebe, nebo si nechá příliš líbit... Pokud se natolik otevře a vylíčí mi své problémy, mohu už předem zaměřit oblast, v níž se budou posunuté obratle nebo kostičky vyskytovat. Tak to funguje nejen v oblasti psychických, ale i fyzických problémů, protože každý obratel souvisí s určitými vnitřními orgány. Domova metoda se báječně doplňuje například s reiki, kineziologií... v podstatě se vším, až na chiropraxi. Tím ale netvrdím, že ji nějak odsuzuji, vždyť proto existuje tolik cest, aby si každý mohl vybrat tu svoji.
Je možné, že někomu pomůžete fyzicky, ale protože se odmítne změnit psychicky,jeho problém se vrátí? Dieter Dorn jednou řekl: "Když k vám někdo přijde se stejnými potížemi popáté, tak jej nakopněte a vyhoďte, protože jeho problém spočívá někde jinde." Tím chtěl naznačit, že buď necvičí, nespolupracuje, nebo jeho problémy tkví v psychice a on by se měl těmito blokáda-mi začít zabývat. A nemá smysl se s tím dál dřít, protože když někomu uděláte kompletní ošetření, tak se opravdu pěkně nadřete. Což nemá význam u člověka, který k vám bude chodit jako štamgast každý týden a bude po vás chtít totéž. To opravdu není cílem naší práce.
Jak jste se k ní vlastně dostala?
Podobně jako se většina lidí k takovým věcem dostává - byla jsem sama postižená. Po autonehodě jsem strávila dlouhou dobu v nemocnici. Tři nalomené obratle, zničené ploténky, vykloubená kyčel a narušené nervy; rok jsem se nepohybovala. Po dvaceti letech se projevily pozdní následky: hrozné bolesti v kyčli. Několik ortopedů mi oznámilo, že je to opotřebením a že s tím nejde nic dělat. Náhodou jsem potkala jistou paní, která mi doporučila někoho, kdo dělá jakousi Dornovu metodu. Když už člověk nemůže bolestí vydržet a děsí jej představa, že pomalu přestane úplně chodit,zkusí všechno. Tak jsem to riskla a za čtyři minuty jsem měla kyčle tak napravené, že mě od té doby, a to už je pět let, vůbec nebolely. Pochopitelně mě to nadchlo, a protože moje maminka měla v té době problémy se zády, přihlásila jsem se na první pořádaný seminář, abych se to také naučila. Dornovu metodu totiž můžete za dva dny naučit i úplného laika, který nikdy nic neslyšel ani o anatomii těla. Stačí, když má chuť pomáhat a má dvě zdravé ruce.
Nemůže po pouhých dvou dnech výuky někomu ublížit?
Nemůže, protože my netlačíme na žádná životně důležitá centra. Mnoho lidí se například obává toho, že když zatlačíme na krční obratel,může se něco stát, ale neuvědomují si, že při skoku se schodu působí na páteř mnohem větší tlak, než když na obratel zatlačíte palcem a vlastně ho jenom vracíte zpátky do středu. Hýbete s ním pouze v jeho dráze. Za těch třicet let praxe, během níž se Dornova metoda rozšířila po celé západní Evropě, v Americe, na Novém Zélandu nebo v Sýrii, není známý jediný případ, že by někomu ublížila. Většinou jsou reakce sice udivené, ale zároveň i nadšené. Například na mém posledním semináři byl muž, který nemohl deset let hnout prstem. Po několika málo pohybech, kdy jsem kloub zasunula na původní místo, jím najednou začal hýbat. Něco takového je ale asi třeba vidět na vlastní oči, já jsem také zpočátku nevěřila, že je to možné.
Kdo je tvůrcem této metody?
Dieter Dorn z Bavorska. Teď už se trochu stáhl do ústraní, ale ještě donedávna předsedal setkáním, které "Dornovci" pořádají jednou za rok v Regensburgu. Pan Dorn nepochází z lékařského prostředí, nikdy medicínu nestudoval;"je majitel pily. Jednou něco zvedal a už se ne- narovnal - lidově řečeno dostal "hexenšus".Prošel klasickou léčebnou anabází, ale nic nezabralo. Pak si vzpomněl, že ve vedlejší vesnici je starý sedlák, který napravuje kosti. Vždycky si z něj dělal legraci, ale pak nastala situace, kdy si řekl, že nemá co ztratit, a šel za ním. On s ním nějak pocvičil, párkrát pohnul a bolest přešla. Po návratu domů o tom začal Dieter Dorn přemýšlet a uvědomil si, že by se to také chtěl naučit. Když za "napravovačem" přišel znovu a řekl mu o svých úmyslech, odpověděl mu větou, nad níž dodnes všichni přemýšlejí: "Ano, i ty můžeš." Jenže sedlák bohužel zanedlouho zemřel, takže už panu Dornovi nestačil nic předat. Ten si proto zkoušel zpětně vybavovat, jak s ním cvičil, co všechno s ním dělal. Pokoušel se na to jít logicky a podařilo se mu vytvořit metodu, kterou tak úspěšně používáme. Je opravdu logická, to je na tom fantastické. Každý si dovede představit, jak funguje - jako když do sebe zasunujete dvě roury. Je to, jak říkal jeden z mých absolventů, mimochodem lékař: "Je to tak jednoduché, až je to blbé, a člověka naštve, že na to nepřišel sám. Inu, všechny geniální věci jsou jednoduché."
Zmiňovala jste se o tom, že doporučujete i cvičení...
Jsou to velmi jednoduché cviky, a když se je člověk naučí, zaberou mu možná minutu. Cvičí se vleže před spaním a srovnávají se tím kyčelní klouby. V noci už nejezdíte autem a nedělá te jiné nevhodné pohyby, takže tělo má možnost si zvyknout na novou polohu a trochu se zafixovat. A následující ráno máte srovnanou základnu a zbytek kostní konstrukce se postupně přizpůsobuje a rovná.
Funguje cvičení i bez toho, že by člověk předtím absolvoval Domovou metodu?
Ano, ale trvá to podstatně déle.
Požádali jsme paní Zuzanu Prouzovou, aby vysvětlila, jak si správně srovnat "základnu": "Lehněte si na podložku, zvedněte libovolnou nohu a ohněte ji v koleni. Pod zvednutou nohou protáhněte ručník podélně smotaný tak, aby kopíroval anatomickou rýhu pod zadkem. Dbejte při tom na to, aby ručník vycházel na vnější straně stehna asi 3 cm pod kyčelním kloubem. (Pozor! Když ležíte, je to z vašeho pohledu nad kyčelním kloubem!) Oba konce ručníku uchopte oběma rukama pod pupkem. Nadechněte se a při výdechu pokládejte zvednutou nohu na podložku vedle druhé a současně táhněte ručník k protilehlému rameni a vydechujte. Opakujte nejméně třikrát s jednou nohou a poté znovu s druhou. Cvičení provádějte každý den před spaním, nová pozice kloubů se tak může lépe usadit. Přeji vám hodně zdraví a radosti!"
© Kateřina DRMLOVA časopis Regenerace č.5/2005
Časopis REGENA číslo 11, roč. 03 informoval o naší metodě v dvoustránkovém rozhovoru:
Stává se vám také, že vás tu a tam bolí hlava jako střep? Nebo nemůžete otočit krkem a bojíte se třeba i ohnout, protože byste se už nenarovnali? Pak ovšem vaše páteř volá o pomoc. vyslyšte ji, dokud je ještě čas!
Na slovíčko, paní lektorko…
*Jak jste se vlastně k Dornově metodě dostala? Před dvaceti lety jsem se „potkala“ s lokomotivou a strávila rok v nemocnicích a rehabilitačních ústavech. Naučila jsem se znovu chodit a s velkou chutí se opět „zakousla“ do své profese – varhanice. Lékaři ale tehdy nejistili, že mám tři nalomené obratle a tři vyhřezlé ploténky, což zavinilo, že jsem před čtyřmi lety pro obrovské bolesti v kyčli opět přestávala chodit.
* Což pro varhanní virtuosku nebyl jistě problém…
Je pravda, že „dornovkou“ jsem skutečně velmi brzy pomohla z nemocnice i své mamince… Rovnala jsem přátele, rodinu a říkala si, jaká je to škoda, že ji v České republice nikdo neumí. Poté, co jsem se stala asistentkou mé učitelky, doufala jsem, že potkám někoho, kdo projeví odvahu a zájem spolupracovat i u nás, sama jsem však moc iniciativy neprojevovala. Rozhodující obrat nastal až před rokem při rozhovoru se spřízněnou muzikantskou duší – panem Jaromírem Nohavicou, který mi dodal smělost a já pochopila, že přišel čas jednat...
*Jinými slovy řečeno, vše souvisí se vším…
A právě proto se vyplatí občas se zastavit a promyslet si, co se svým tělem dělat, aby se neopotřebovalo. Každý z nás snad zná ten pocit znecitlivění či mravenčení v rukou nebo nohou, pocit slabosti ve svalech – příčinou je přiskřípnutý nerv. Tato porucha funkce nervu se může vyskytnout kdekoliv v těle, kde se posunuly kosti. Nervy totiž potřebují pro správné fungování bezvadný kostní aparát! Proto má páteř a pozice kostí v těle tak obrovský význam. Většinou začíná všechno posunutím – vysunutím kyčelního kloubu, což se projeví rozdílnou délkou spodních končetin. Z toho se pak vyvine vybočení pánve, jedna strana křížové kosti se posune dopředu a nakonec se poruší i celá stabilita páteře. Ztráta stability páteře pak vede ke zvýšení napětí svalů – až do hlavy. Důsledek jsou nejenom bolesti, ale také různé nemoci, neboť nervy, regulující lokální prokrvení, jsou přitlačeny a nemohou vykonávat svou funkci. Díky poruchám pánevní kosti – křížů dochází k natažení sedacích svalů a přiskřípnutí nervu – nechvalně proslulému ischiasu. Je tedy životně důležité se starat o to, aby naše nohy „správně seděly!“
*Tím jsem ovšem pochopila, proč základem každého vašeho ošetření je vždy úprava rozdílu délky nohou. V ideálním případě by vlastně měla pomoci k tomu, aby celá stavba kostního aparátu byla symetrická, harmonická a staticko-dynamicky vyrovnaná.
Ano, protože u každého člověka se naskytly životní situace, které tento pořádek „narušily“. Články se posunuly nebo vysunuly, přetočily, pohnuly. To platí především pro články mezi druhým až čtvrtým obratlem a klouby kříže. S mnohými problémy si díky neuvědomělým pohybům tělo poradí samo, občas to ale nepomůže a pak je nutná pomoc zvenčí. Následky déle trvajícího „posunutí kostí“ jsou tak pestré, jako jsou i dnešní názvy nemocí. Přivedeme-li však kosti – klouby a obratle – (lhostejno jakým způsobem) do ideální pozice, pocítí člověk téměř vždy úlevu a nemoci, či jejich symptomy, zmizí, nebo se alespoň zlepší.
ALENA MARYŠKOVÁ